meditace

Meditace může být chápána rozličným způsobem, definic se nabízí mnoho. Koncentrace, modlitba, kontemplace, meditace verbální či tichá, hudební, za chůze či v jiné činnosti, to všechno jsou variace meditace. České unitářství od svých počátků užívá výrazu meditace pro nahrazení modlitby a je pravděpodobné, že původně bylo důvodem právě vymezení se vůči modlitbě křesťanské. Výstižný popis unitářského stylu meditace nabízí F. O. Lexa, někdejší duchovní plzeňské obce:

Meditace v našem pojetí smyslu tohoto slova je vhodným výběrem slov, majících ve větném spojení za úkol navození kontaktu lidské duše s Duší Veškerenstva. Má být "voláním duše" k Neznámému, ale nicméně jsoucímu Duchu, prostupujícímu všechen prostor, všechno stvoření, všeliký kořen, květ i plod života. Meditace, i když je zaměřena k duchovní podstatě Veškerenstva, nemá v nás vzbuzovat pocit odporu k světu a k našemu životu v něm, ale má nás vnitřně pozvedat nade vše zevní k dominantě duchovního života, který poznáváme pomocí vnoru, jako samo božství v nás.

Pokud si tento popis unitářské meditace srovnáme s charakteristikou modlitby, snadno nám tyto dvě duchovní techniky mohou splývat. Unitářská meditace ale působí odlišně od křesťanských modliteb, a to hlavně díky obsahu, který teologicky oslovuje neosobní vyšší tvůrčí princip světa a vesmíru oproti antropomorficky chápanému Bohu modliteb křesťanských. Také celkové zaměření unitářských meditací není vyjádřením proseb, aby Bůh změnil něco v našem životě nebo v životě kolem nás, ale je to buď konstatování ideálů, které bychom chtěli realizovat, anebo deklarování toho, jací chceme být.

Základ je nicméně společný a společné je také to, že člověk by se měl učit modlitbu (nebo meditaci) používat prakticky, měl by se učit sám si ji formulovat, aby skutečně sloužila jako duchovně terapeutický nástroj. Vtip není v diskusi o technice, v čtení textů a polemice o nich. To hlavní je umět techniku používat, tedy být schopen spontánně svou modlitbu vyslovit, vyjádřit, co máme na srdci, co nás tíží nebo nám dává radost.

 

© 2005 - 2016 NSČU