aktuality z nsču

CESTOU SVOBODY
OHLÉDNUTÍ ZA SLAVNOSTÍ SDÍLENÍ SVĚTLA 2019
 

Letošní slavnost Sdílení světla se výjimečně konala mimo Unitarii. Kvůli rekonstrukci našich sálů jsme využili krásný historický mázhaus sídla Národního památkového ústavu, který je navíc doslova za rohem od Unitarie. Takže jsme vlastně byli skoro jako doma. Pravda, měli jsme trochu obavy, jak v se v počtu přesně šedesáti účastníků do menšího sálu vejdeme, ale nakonec i díky ochotě všech zúčastněných se uskromnit a vyjít si vstříc se to podařilo. Byla to moc hezká akce s dvouapůlhodinovým programem, který hudbou skvěle doprovázela Musica regina, soubor volně spjatý s naší brněnskou obcí.

Již tradičním prvním akcentem tohoto podvečera se stalo připomenutí členských i duchovenských výročí.
Hlavním tématem pak bylo připomenutí významu svobody, a to zejména ve dvou polohách. Jednak výročí třiceti let, co uplynuly od sametové revoluce, jednak připomenutí odkazu všech lidí, kteří neváhali kdy za svobodu bojovat a třeba i nasadit život.
V průběhu večera události listopadu 1989 a vnímání svobody ve svých promluvách vyzdvihli naši duchovní, kteří již v té době byli ve službě našemu společenství, Jarmila Plotěná a Petr Samojský, a pak také Livie Dvořáková, členka tehdejšího ústředního správního sboru.
Středobodem programu pak bylo slavnostní uvítání nové knihy nakladatelství Unitaria Vzdorovali nacistům: Sharpovi a jejich válka. Je to autentický životní příběh amerického manželského páru, unitářského duchovního a jeho ženy, kteří se v roce 1939 dobrovolně vydali zachraňovat lidské životy do tehdejšího nacisty okupovaného Československa. Kdo si na slavnosti knihu koupil, mohl zároveň přispět na nocleženku pro lidi bez domova.
Naše unitářské pojetí svobody, jednotu v různosti a důležitost každého z nás pro společné dílo, jsme oslavili rituálem Sdílení světla, tentokrát zastoupeného prosvícenými skleněnými paprsky vycházejícími symbolicky na všechny strany od hořícího kalicha. Duchovní, kteří se slavnosti zúčastnili, napsali společně litanii za svobodu, kterou jsme pak specifickou formou responzivního čtení všichni četli. Připomněli jsme si i význam francouzské revoluce v prosazování ideálu svobody, rovnosti a bratrství a využili inspirace tehdy zasazovanými stromy svobody pro vytvoření společného poselství svobody. Dvacet dva lístků osiky ve stromovém věnci zůstane hmatatelnou vzpomínkou na tento milý čas sdílený společně.


SNĚM VZÁJEMNÉHO POROZUMĚNÍ
NSČU
TEPLICE 26.-28. DUBNA 2019
 
Ve dnech 26. až 28. dubna se v Teplicích v hotelu Panorama konal celorepublikový unitářský sněm. Nesl tentokrát název Sněm vzájemného porozumění a byl mimo jiné sněmem volebním. Pro další dva roky byli v dosavadních funkcích předsedkyně a místopředsedy ústředního správního sboru potvrzeni Kristýna Ledererová Kolajová a Ondřej Svatoš. Výsledkem jednání je také aktualizace stanov a společným dílem delegátů pak zasazení stromu vzájemného porozumění na okraj teplického parku Třešňovka. V závěru prvního jednacího dne jsme rovněž pokřtili novou knihu nakladatelství Unitaria - Hovory k Bohu a k člověku, což je výbor z díla významné bývalé členky Marie Mildorfové. Součástí nepovinného programu byla i návštěva prostor teplické Unitarie, kterými nás ochotně provedli místní členové.
 
Skvělým nadstavbovým programem byla páteční přednáška významného hosta Ingy Brandes, prezidentky německých unitářů a zároveň úřadující prezidentky ICUU. Inga nejen svým projevem, ale i účastí na dalších programech náš sněm velmi obohatila.
 
Během sněmu se dále uskutečnil workshop k přípravě koncepce rozvoje NSČU a inspirativní diskuse k tematice slavnosti Sdílení světla. Prostor dostaly také všechny obce pro prezentaci svých zajímavých projektů a aktivit. Nechyběla ani ranní duchovní shromáždění, první vedené Rev. V. Krejčím, druhé Rev. P. Samojským, jež je připravil ve spolupráci se všemi přítomnými studenty modulu N naší Unitářské akademie.
 
 
 
Na sněmu jsme též přijali několik prohlášení a závazků:
1.
Čeští unitáři v dnešní době polarizace společnosti a sociálních bublin podporují široký a vstřícný společenský dialog. Navazují tím na téměř stoletou tradici reprezentovanou naším zakladatelem N. F. Čapkem, nebo později například Milošem Mikotou. Princip tolerance nás zavazuje k porozumění a k podpoře pozitivních duchovních a společenských proudů, působících pro mravní a duchovní pozvednutí společnosti.
2.
Jako čeští unitáři se chceme veřejně přihlásit ke společné zodpovědnosti za prostředí, v němž žijeme, a zavázat se ke zlepšování naší péče o ně.
V souladu s naší tradicí i principy, jimž se řídíme a které zahrnují také úctu k životu a přírodě, je naše společenství připraveno věnovat více pozornosti Zemi, chránit ji, jak nejlépe dovedeme, a postupně snižovat ekologickou stopu, kterou na planetě, jež je naším společným domovem, zanecháváme.
Jsme si vědomi, že jsme jen dočasnými správci nepřeberného bohatství Země, že je sdílíme nejen se všemi ostatními lidmi, ale i se všemi živoucími organismy, a že je naším úkolem předávat jej budoucím generacím tak, aby i jim mohla Země být dobrým domovem. Plnění tohoto závazku budeme v následujícím roce věnovat část našich společných programů a aktivit.
Symbolicky jsme začali již společným zasazením stromu u příležitosti konání tohoto Sněmu vzájemného porozumění, o nějž budeme nadále pečovat a jež bude živoucím svědectvím tohoto závazku.
3.
Kulturní dědictví je nesmírně křehké a stačí málo, aby cenné doklady lidského tvůrčího ducha, k jejichž odkazu se vztahujeme a z nichž na své cestě čerpáme, nenávratně zmizely. Odsuzujeme ničení uměleckých děl ve jménu jakékoli víry, například nedávné bezohledné ničení sakrálních i světských památek samozvaným Islámským státem, a nejsou nám lhostejné žádné ztráty na kulturních hodnotách, ať již světového významu, nebo důležitých třeba jen v rámci regionu či malé komunity.
Tento postoj dokládáme a nadále chceme dokazovat i činy, proto jsme ve jménu našeho letošního Sněmu vzájemného porozumění napříč členskou základnou, obcemi i našimi příznivci uspořádali sbírku na obnovu katedrály Notre-Dame, nedávno poničené tragickým požárem, a v rámci respektu k hodnotě všech drobnějších památek již několik let věnujeme a také do budoucna budeme věnovat velkou pozornost, péči i potřebné finanční zdroje citlivé obnově našich historických budov v centru Prahy, abychom uchovali jejich hodnotu, původnost a jedinečný význam pro dané místo.
4.
Mezinárodní asociace pro náboženskou svobodu (IARF) – organizace s celosvětovou působností, jejíž je NSČU dlouholetým členem – vydala v polovině dubna tohoto roku po zasedání své správní rady v Tokiu prohlášení s novou vizí pro budoucnost.
Soustředit se chce zejména na pět základních cílů: 1) podporovat náboženství, která jsou ve společnosti menšinová a utlačovaná, 2) aktivně pracovat s mládeží a vést ji k respektování všech náboženských proudů, 3) hájit i nadále právo na svobodu vyznání a šířit povědomí o tom, jaké povinnosti a zodpovědnosti prosazování tohoto práva obnáší, 4) efektivněji využívat zastoupení IARF v OSN a Evropském parlamentu k šíření myšlenek a cílů, jež IAFR zastává a 5) spolupracovat a budovat dobré vztahy s každou organizací, jíž není lhostejný svobodomyslný a otevřený přístup k náboženství, a dál vést mezináboženský dialog.
Čeští unitáři jednoznačně podporují IARF v její záslužné práci a hodlají v následujícím roce přispívat k jejich plnění.
5.
NSČU vítá Poslaneckou sněmovnou projednávaný návrh zákona, který v případě přijetí umožní také církvím a náboženským společnostem oddávat stejnopohlavní páry. Čeští unitáři se vždy stavěli proti všem formám diskriminace včetně diskriminace na základě sexuální orientace, a dosavadní právní úpravu registrovaného partnerství, jehož uzavření je možno pouze na úřadech a nemůže být prováděno duchovními církví a náboženských společností proto považují za nesprávnou. Změna, která i unitářským duchovním na základě jejich uvážení umožní stvrzovat vstup do partnerství i osobám stejného pohlaví je proto vnímána jako krok správným směrem.
 
 
 
 
 
Autory fotografií jsou: K. Ledererová Kolajová, Ondřej Svatoš, Alexandr Tichý.
 

POMOC PRO KATEDRÁLU NOTRE-DAME
 
 
Milí unitáři, představitelé a zástupci našich obcí, milí příznivci naší náboženské společnosti, vážení přátelé!
Pokud vás také zasáhla zpráva o tragickém požáru katedrály Notre-dame, která patří ke klenotům našeho společného kulturního dědictví, a chtěli byste pomoci, byť třeba jen symbolicky, s její obnovou, rozhodli jsme se nabídnout vám k tomu příležitost a dát pro tento účel k dispozici transparentní účet NSČU vedený u Fio banky (2000978040/2010).
 
Na něj můžete ode dneška do konce dubna přispívat na její záchranu. Pohyb na účtu lze veřejně prohlížet z webové stránky Fio banky (www.fio.cz/bankovni-sluzby/bankovni-ucty/transparentni-ucet) po zadání čísla účtu a jména naší společnosti. Peníze poté za NSČU převedeme na konto mezinárodní sbírky, kterou bezprostředně po požáru vyhlásil francouzský prezident Emmanuel Macron. Děkujeme předem vám všem, kteří se rozhodnete tuto akci podpořit, a děkujeme také za šíření této informace dál.
Do zprávy pro příjemce prosím uvádějte Notre-dame.

Za Náboženskou společnost českých unitářů
Kristýna Ledererová Kolajová
Předsedkyně ústředního správního sboru
 

pozvánka na slavnost
 
SDÍLENÍ SVĚTLA 2018
 
-----------------
 

 
Tvůrčí sněm NSČU
6. až 8. dubna 2018
Havlíčkův Brod
 
Poselství Tvůrčího sněmu NSČU 2018
Letos v Evropě slavíme výročí 450 let svobody náboženství. Jako čeští unitáři chceme v této souvislosti poukázat na to, že základní unitářské hodnoty svobody, tolerance a rozumu jsou stále potřebné a aktuální. Proto na toto historické dědictví vědomě a záměrně navazujeme a jsme odhodláni je i nadále šířit a posilovat. Zároveň chceme toto významné jubileum oslavit se všemi, kdo se hlásí k svobodomyslné duchovní tradici unitářské víry.
Téměř pět set let otevřeného respektování plurality názorů a důrazu na toleranci a snášenlivost představuje velký závazek nejen pro unitáře, ale pro celou společnost. Výročí se vztahuje k historicky prvnímu náboženskému tolerančnímu patentu v Evropě – takzvaného Ediktu z Tordy – který vydal 28. ledna 1568 uherský král a sedmihradský kníže Jan Zikmund Zápolský. Edikt zaručoval všem obyvatelům Sedmihradského knížectví právo na svobodný výběr příslušnosti k víře mezi čtyřmi státem uznanými náboženskými směry včetně unitářství. Byla to na svou dobu nevídaná možnost uplatnění určitého práva na sebeurčení každého člověka, která položila základy přístupu novodobé společnosti k náboženským otázkám.
 



Vnímání náboženské svobody v České republice
Anketa
Otázky:
1. Existuje podle Vás v České republice svoboda náboženského přesvědčení?
2. Pokud ano, měla by mít náboženská svoboda také svoje přesně definované hranice?
Jak by měly takové hranice vypadat?
3. Jak vaše společenství konkrétně přispívá k rozvoji náboženské svobody v České republice?

Církev československá husitská
Filip Sedlák, jáhen Církve československé husitské, student Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy
1. Ano.
2. V našem prostoru definuje hranice náboženské svobody Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 9. Náboženská svoboda tak může být omezována pouze v zájmu „veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“. Myslím, že užší vymezení je v současném globalizovaném, multikulturním a multireligiozním světě nereálné.
3. Pro Církev československou husitskou, která si od svého počátku vytyčila svobodu svědomí jako svou stěžejní zásadu, je příznačný důraz na náboženskou svobodu jednotlivce uvnitř i vně církve. Neboť jsme přesvědčeni, že k pravdě může člověk dojít pouze svobodným hledáním a rozhodnutím. To však nijak neumenšuje vlastní přesvědčení o pravdivosti křesťanské víry.
Naše společenství vinohradské náboženské obce se sice neangažuje v žádné konkrétní iniciativě za rozvoj náboženské svobody, přesto si myslím, že k jejímu rozvoji druhotně přispívají například naše přednáškové i diskuzní večery, kde dostává prostor široká paleta názorů a postojů.
 
Hare krišna
člen hnutí
1. Jako praktikující věřící v hnutí Hare Krišna, aktivně působící kazatel a učitel, mohu upřímně říci, že v naší zemi cítím velký prostor pro naše duchovní činnosti.
Jsme v České republice registrované náboženství a to nám velmi pomáhá v našich misionářských aktivitách. Z úřední sféry jsem za více než deset let kazatelské práce nepocítil nějaké velké omezování. Jistě je to dáno do značné míry tím, že způsob prezentace naší kultury je plně v souladu se zákony této země. Je zde pár výjimek, kdy nemůžeme plně uplatnit některé aspekty našeho učení, ale jedná se o lidmi všeobecně zapomenuté nebo nepřijímané zvyky, které se dále ani nesnažíme úředně legalizovat. Vláda védských dob, z kterých vychází naše učení, byla monarchistická, a proto se mnoho otázek včetně duchovních řešilo zcela odlišným způsobem.
Politické uzpůsobení dnešních Čech je v mnohém jiné. Díky toleranci a nemilitantní mu způsobu praktikování naší víry přijímáme jako vyznavači tohoto směru všechny oficiálně ustanovené zákony a pravidla dané země, i za cenu toho, že v jistých ohledech bude původní učení kompromitováno. Většina z nás jsou beztak lidé narození v moderní době se všemi jejími aspekty, a proto by dokonce přísná aplikace některých aspektů původního učení nebyla možná jak na individuální, tak na společenské bázi.
Samozřejmě jsou zde rozličné přístupy podle oblasti historie a místních lidí. Vždy se někde najde úředník nebo policista, většinou bez základního poznání o našem učení, který se snaží brzdit, napadat, nebo někdy i trestat aktivity spojené s naším vyznáním. Ve většině případů jsme ale byli úspěšní, pokud jsme se oficiálně dožadovali určitého práva na způsob prezentace vlastní víry. Spíše by se dalo říci, že jak ve veřejné sféře, tak i v té úřední máme prostor, který se v budoucnosti bude dát dobře využít. Opět je to do velké míry dáno přitažlivými aspekty prezentace našeho vyznání (jídlo, hudba, zemědělství…).
2. Nepsaný zákon říká, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Tato otázka je úzce spjatá s historií a zákony konkrétního státu. V České republice je dána možnost prezentovat aspekty určitého učení a po oficiálním schválení být zaregistrován jako církev. V dnešní době se čím dál častěji objevují změny zákona vyplývající z náboženského chování, které je nepřijatelné. To je z velké části způsobeno nevhodným způsobem prezentace na straně věřících, na straně druhé nedostatečnou vzdělaností většinových obyvatel a organizací jejich úředního aparátu. Mnohdy se stalo a může se stávat, že náboženské smýšlení změní i politickou strukturu a začne mít dokonce převažující vliv na vývoj země. Toho se v Česku nemusíme obávat. Společně s Holandskem patříme mezi nejvíce ateistické státy Evropy. Upřímně, kdyby lídři duchovních směrů dostali neomezenou moc, mnoho věcí by se radikálně změnilo. Nikdy v historii nebylo náboženství zcela odpojené od politiky. A pokud se náboženství v politice prosadí, bude to znamenat vždy výrazné změny. Bez ohledu na to, které náboženství to bude. Dá se tedy konstatovat, že náboženská nezaujatost dnešní české politické scény dává dostatečný prostor pro svobodu náboženského vyznání.
3. Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny není v České republice politicky angažovaná a ani ze strany jejích individuálních členů nejsou zásadní snahy o to něco měnit v legislativě. Hnutí Hare Krišna široce propaguje svoje učení rozličnými kulturními způsoby, tím dává veřejnosti možnost dobrovolně přijmout hlubší existencionální otázky. Lidé, kteří pochopí tyto vznešené principy a aplikují je do svého života, mohou být velkou silou, která ovlivní svobodu ducha. Příkladem může být velký rozmach vegetariánství na celém světě. Ten dnes ovlivňuje nejen společenský a ekonomický systém, ale také ten úřední a duchovní – například vegetariánství zaváděné do mateřských a základních škol. Pokud tedy v budoucnu budou patrné změny v oblasti náboženského vývoje, nepřijdou z vrchu, ale zespod.

Rodná víra
Vítoslav
1. Ano a jsem přesvědčen o tom, že je na velmi vysoké úrovni. Já osobně jako člověk praktikující minoritní náboženství jsem se nikdy s problémy nesetkal, ani (pokud je mi známo) nikdo další z našeho společenství.
2. Samozřejmě i zde platí známý výrok Johna Stuarta Milla, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Žádné náboženství nesmí narušovat práva jiných lidí a omezovat je v jejich životech, zde je jasná hranice. Podmínkou náboženské svobody je sekulární stát. To ale může fungovat jen za podmínky, že všechna přítomná náboženství sekulárnost respektují, nečiní si nároky na kontrolu politické moci a na celospolečenskou dominanci. Jinými slovy, jen ten, kdo uznává právo na náboženskou svobodu jiných lidí, má právo na svou vlastní náboženskou svobodu.
3. Tak, že ji v praxi uplatňuje.

Česká pohanská společnost
Filip Airis Kubín, předseda společnosti
1. Ano, leč samozřejmě je vždy co vylepšovat. Dobrým příkladem je například, že právní řád České republiky jasně rozděluje velká i malá náboženství a jasně určuje, kdo smí a nesmí státem uznávaně oddávat. Což je podle mě zbytečné ušlapávání svobody jedněch a naopak vyzdvihování druhých. Pohanský pár například nemůže být oficiálně sezdán podle svého srdce, touhy a individuality v rámci pohanských tradic a s pohanskými duchovními, protože díky svobodě je jejich novodobě obrozená víra pro státní právo neadekvátně mladá, nemá tolik souvěrců a strukturálně nezapadá do norem definovaných pro církve. Na druhou stranu velká náboženství mohou oficiálně oddávat, a to i když takové právo je kromě státních institucí zakázáno komukoliv dalšímu pod nebem. Ani občanská sdružení, ani nikdo jiný, kdo by si zaplatil například státem potřebnou registraci, toto právo nesmí mít. Je otázka, nakolik je tento přístup adekvátní pro 21. století. Teď, v čase úcty k individualitě a svobodě jedince, kdy má záležet na tom, jak pár sám chce být sezdán a za jakých okolností, a nemá záležet na jeho příslušnosti k určité sociální skupině či velikosti dané sociální skupiny. Jako tomu bývalo v naší historii. Samozřejmě pak je tu otázka sociálního odsouzení, pokud člověk žije ve víře, která je v jeho krajině nestandardní, ale to už je normální problém lidstva jako takového po celém světě a zároveň výzva pro každého průkopníka nového filozofického či myšlenkového směru lidské seberealizace – nejen náboženství. Darwin to také na začátku neměl jednoduché.
2. Osobně myslím, že náboženská svoboda jednoho směru by neměla být vyzdvihována či ponižována nad rámec jiných filozofických či myšlenkových směrů, které dokáže lidstvo ze své spirituality vyprodukovat. Vzájemně by všechny měly být pod ochranou stejně, ale jen pod podmínkou, že své zastánce nepřivádějí k sebedestrukci či neohrožují okolí. Víry by měly mít stejná práva jako jakákoliv jiná neohrožující lidská hnutí a organizace. Jsem totiž zastánce názoru, že každ&yac

 

© 2005 - 2016 NSČU