SETKÁNÍ S ANTIPODEM
Rev. Petr Samojský
7. 3. 2010

Kdybych se vás zeptal, co se vám na našem světě nelíbí, co je v našem světě špatně, třeba v politice, ve veřejném životě nebo i ve vašem životě osobním, jistě byste mohli jmenovat řadu věcí. Protože je toho hodně, co se nám nelíbí a ani líbit nemůže, protože zkrátka řád našeho světa má hodně nedostatků a hodně problémů. A je to jen dobře, že se vám ledasco nelíbí, protože to je známka zdravého kritického myšlení a tvůrčího přístupu.
          A kdybych se vás zeptal, co se vám nelíbí na lidech kolem vás, na vašich známých, spolupracovnících, nebo dokonce na vašich příbuzných, nejspíš byste taky mohli rovnou začít uvádět to či ono. Nějakou tu věc, která je v jejich nepořádku, kterou dělají špatně, víte, že jejich chování v té či oné oblasti není dobré a to a to by měli změnit. To je také zcela přirozené, protože nikdo z lidí není dokonalý, každý se potýká s životem jak se dá, a každý proto má nějaké ty potíže.
          Kdybych se vás pak zeptal, jestli je něco, co se vám nelíbí na vás osobně, to by už bylo obtížnější. Ne protože byste si to neuvědomovali, ale protože o tom se hůř mluví, a když už, tak jen s někým, ke komu máme velkou důvěru. Dejme tomu ale, že byste mi to řekli, anebo někomu jinému, na tom nezáleží, že byste vyjmenovali to či ono, co se vám na vašem životě, na vaší osobnosti, na vašem životním stylu nelíbí. Sestavili byste takový seznam věcí, které u sebe považujete za nedobré, nebo které by bylo dobré změnit.
          Teď si ale ještě představte, že bych se zeptal druhých lidí na vás. To lidé běžně dělají, že hovoří o druhých, a zejména právě o těch věcech, které se jim na druhých nelíbí. A kdybych získal seznam takových věcí, které se druhým na vás nelíbí, co myslíte, byl by ten jejich seznam a seznam váš osobní totožné? To je zajímavá otázka, nemyslíte?
          Pointa je, že pro člověka je velmi obtížné, aby skutečně porozuměl druhým. A stejně tak obtížné je, aby porozuměl sám sobě, aby člověk získal objektivní pohled na svoje vlastní problémy, vlastnosti a věci, které by byly hodny změny.
          Jednou z věcí, které nám mohou v tom směru pomoci, je to, čemu říkám setkání s antipodem. Antipod je protipól nebo protiklad. Rozumí se tedy někdo, kdo je naším opakem, kdo je opakem toho, kdo jsme my. Kdo má opačné nebo radikálně odlišné názory, kdo se tak projevuje a chová. Setkání s antipodem bývá často bolestné, nicméně výsledkem zpravidla je postoupení na duchovní cestě.
          My si ale taková setkání často neuvědomujeme a nepřipouštíme, už jen proto, že máme tendenci vyhledávat přítomnost lidí, kteří jsou nám spíš podobní, kteří smýšlí nebo se chovají podobně. A ty, co se radikálně liší, si držíme od těla, vyhýbáme se jim, nebo je ignorujeme. Je to škoda, protože antipodi nám nastavují zrcadlo, ve kterém můžeme spatřit svou pravou tvář, v extrému jejich odlišnosti můžeme spatřit karikaturu svého JÁ. Ne darmo říká lidová moudrost, že na druhých nám nejvíc vadí to, co děláme sami... A nejvíc kritizujeme ty, kteří nás nejvíc iritují, protože kdesi pod povrchem je přílišná podobnost.
          Uvědomil jsem si to zrovna nedávno, kdy jsem se v jednom dnu setkal hned se třemi antipody. Začalo to, když jsem nastoupil do tramvaje v Podolí. Stoupl jsem si před sedícího člověka, který vypadal, jakoby zrovna sestoupil z vrcholů jihoamerických And. Potrhaný oděv, který už dávno neviděl vodu a prací prostředky, rozcuchané havraní vlasy s čelenkou, přes ramena přehozené pončo. V jedné ruce třímal berli, v druhé kytaru. Podíval se na mne už jak jsem nastupoval, a když jsem si stoupl poblíž, roztáhl ústa v úsměvu, čímž obnažil prořídlý chrup, vzal kytaru a začal hrát, zatímco ze mně nespouštěl oči. Připadal jsem si trapně, protože to bylo, jako bychom se důvěrně znali a jakoby hrál pro mně. Bylo mi jasné, že dál bude následovat nějaká fantastická historka a žádost o peníze...
          Indián na mně zíral, zpíval jednu píseň za druhou, on a já jsme byli středem pozornosti celé tramvaje. Když tramvaj dojela na Palackého náměstí, indián si kytaru hodil přes rameno, uchopil berlu a sunul se ke dveřím. Než vystoupil, ohlédl se za mnou a řekl: „Život musí bejt taky trochu sranda,“ a ponechal mně svým myšlenkám. Najednou jsem si připadal velmi hloupě. Nejen že jsem ho zbytečně podezíral, ale uvědomil jsem si, jak na mně dýchla jeho pohoda, bezstarostnost a totální svoboda. Já, spoutaný svými starostmi, povinnostmi, zrovna spěchám na schůzku do kanceláře a nemám vlastně ani čas se takovými myšlenkami zabývat!
          Když jsem došel do kanceláře, už jsem byl očekáván. Měl jsem schůzku s jedním pánem, který, jak jsem v zápětí zjistil, byl velmi zaneprázdněný. Měl čtyři mobilní telefony, které mu v průběhu našeho rozhovoru průběžně zvonily a on je průběžně vyřizoval. Jeho zaměstnání mu nedává téměř žádný volný čas, říkal mi, rodina se mu proto rozpadla a on prostě vůbec nic nestíhá... Jak mi tak povídal o svých potížích, začal jsem si připadat velmi volný a svobodný. Oproti němu v mém životě mám tolik soukromí, času a pohody! Když odcházel, pohroužen do svých starostí, řekl jsem mu: „Máte to těžké, ale víte co? Život musí bejt taky trochu sranda!“
          Cestou domů jsem uvažoval o těch dvou setkáních. Kde je tedy pravda o mně? Jsem uspěchaný, spoutaný starostmi, anebo si žiju v pohodě? Tak rozdílný dojem jsem měl sám o sobě na základě těch dvou setkání.
          Když jsem odpoledne přišel domů, měl jsem ve schránce dopis. Poslala mi jej Nejvyšší mistryně Ching Hai.  Protože nejde o žádnou důvěrnost, můžete si jej také přečíst:

Vážený pane reverende,
          ráda bych využila této příležitosti a vyjádřila dík za vznešenou práci, kterou Vaše Svatost dělá pro sjednocení všech lidí, a za to, že přináší světlo a lásku do mnoha životů. Vím, že jako velký duchovní vůdce si také uvědomujete, jakým naléhavým záležitostem náš svět dnes čelí. Současná kritická situace naší planety způsobená vlivem globálního oteplování je v popředí našeho zájmu a žádá si okamžité a moudré řešení ze strany všech.
          V této kritické době zrychlující se změny klimatu, ničivých katastrof, rychle se šířících nemocí, hladu ve světě, nedostatku vody atd. potřebuje náš svět Vaše laskavé vedení, aby s odvahou přijal, co je nutné udělat. Abyste využil mocnou sílu ve Vašich rukou, Nebem Vám svěřenou, abyste pomohl zachránit naši planetu a také zajistil čistou společnost a ochranu pro všechny spoluobyvatele před hlavními čtyřmi zkázonosnými substancemi: masem, alkoholem, ilegálními drogami a tabákem.
          Celosvětový průmysl chovu hospodářských zvířat nyní přispívá ke krizi globálního oteplování více než veškerá doprava dohromady, nejméně 80 procenty. Produkce masa odčerpává naši vodu, poškozuje naše zdraví, způsobuje války a každým dnem plodí nové smrtelné nemoci. Zabíjí náš lid. Ten potřebuje Váš zářný, hrdinský, veganský vzor, protože k Vám skutečně vzhlíží jako ke svému vůdci. Všechny naše životy budou povzneseny Vaší veřejnou podporou soucitného bio-veganského zemědělství, podporováním všech lidí, aby učinili tolik potřebnou změnu k veganskému životnímu stylu, abychom zachránili náš svět.
          Vedle zrušení masa musíme také eliminovat ostatní hlavní problémy, jako alkohol, ilegální drogy a tabák. Prosím, zvažte podporu zákazu těchto látek, které způsobují lidstvu a naší planetě největší škody a které, pokud se jim vyhneme, mohou nabídnout nesmírný prospěch. Věřím, že moudrost Vaší Svatosti bude iniciovat velkou změnu! Prosazujte odpuštění a mírumilovný životní styl, který začíná tím, co jíme. Pak všechny další problémy jako chudoba, konflikty, dokonce finanční krize a pandemie také ustoupí.
          Děkuji Vaší Svatosti za všechno Vaše vznešené úsilí týkající se této záležitosti. Co bylo vykonáno a co se celosvětově dosud naplánovalo, však není dostačující, ani dost rychlé. Modlím se, aby všichni pracovali jako jeden k dosažení tohoto společného cíle ku prospěchu všech, a rychleji. Vaši milující stoupenci ocení vše, co učiníte, budou následovat Vaše vedení, budou Vás milovat a po generace na Vás budou vzpomínat za záchranu světa. Vaše jméno a velké skutky vedoucí k záchraně světa budou navždy vepsány do historie, pro všechny k obdivu a následování. Nebe Vaši Svatost velkolepě odmění.

Ve jménu Boha,
Nejvyšší Mistryně Ching Hai

          Při vší úctě k Nejvyšší mistryni musím konstatovat, že moje vnímání sebe sama se dost odlišuje od její představy o mně. Poslala mi ten den mého třetího antipoda! Tento anipod je velkým duchovním vůdcem, kterému Nebe svěřilo do rukou mocnou sílu, odpovědnost, pravomoc, sílu a schopnost zachránit svět. Jak lákavá představa, že já jsem skutečně takový! Pokud svět zachráním, moji stoupenci mě budou uctívat a následující generace budou vzpomínat mé památky, moje Svatost se zapíše do historie světa.
          Jenomže já se za velkého duchovního vůdce nepovažuji, myslím si, že moje schopnost a moc pomoci světu v globálním měřítku je poměrně omezená, nestojím o uctívání, a už vůbec si nemyslím, že hlavní problémy našeho světa jsou maso, alkohol, drogy a tabák. Nicméně představil jsem si tohoto antipoda. Když jsem se mu díval do tváře, viděl jsem v té karikatuře kousek sama sebe, ten kousek, který mi jinak uniká. Snažím se žít duchovně, sub specie aeternitatis, a snažím se i zachránit svět, obrazně, tím, že se snažím pracovat na sobě, tedy v duchu hesla nejvíc pro svět uděláš, když změníš sama sebe.
          Najednou jsem před sebou viděl všechny tři své antipody toho dne: bezstarostného pohodáře s kytarou, ustaraného uspěchaného pána se čtyřmi mobily, a svatého muže zachraňujícího svět. Kdo jsem skutečně já? Jaká je pravda o mém JÁ, o mém životě, jaký jsem ve svých vztazích k druhým?
          A vzpomněl jsem si na slova, která řekl Christian Friedrich Hebbel: „Tam, kde se prolínají všechny hranice a potkávají všechny protiklady, tam je bod, za kterého tryská život.“ To je to. Čistou pravdu o sobě samém nezjistím ve svých představách, ve svém zažitém stereotypním pojetí sebe sama, ale ani v názorech druhých o mně, protože ta je zakalená jejich subjektivním pohledem. Najdu ji tam, kde se ty představy a názory setkávají, v tom pomyslném středu, kde se protiklady protínají.
          Kdo jsem já, jaké je mé skutečné JÁ? To je kardinální otázka. Jak bychom měli postupovat na své duchovní cestě, abychom neztráceli čas třeba prací na něčem, co není třeba, abychom nevěnovali pozornost třískám a úštěpkům v oku bližního, a nepřehlédli něco důležitého, co bychom skutečně měnit měli, nějaký ten trámec v našem vlastním oku? Naši antipodi nám v tom mohou velmi pomoci. Všímejme si svých pocitů, když jsme poblíž lidem, kteří nám vadí, kteří nás iritují, kteří nám připadají nemožní, nedobří, se kterými nesouhlasíme, které kritizujeme. Třeba se v nich skrývá kus pravdy o nás samých! Oni nám nastavují zrcadlo, ve kterém můžeme spatřovat odlesky pravdy o našem JÁ.
          To je také podstata příběhu z jednoho indického ášramu. Konečně odešel člověk, který všem velmi vadil. Byl totiž nesnesitelný. Mluvil a hlučel v době meditace, když pomáhal s přípravou jídla, zpravidla je přesolil, spálil nebo jinak zkazil, v noci chrápal, měl nemístné hloupé poznámky, kritizoval mistra a dělal posměšky o druhých. A tak ho žáci vyhnali. Když žáci s úlevou o jeho odchodu řekli duchovnímu mistrovi, ten pro něj dal poslat s prosbou, aby se do ášramu vrátil. „Proč?“ ptali se žáci. „Protože on vám dává takové podněty k sebereflexi, jaké já vám dát nemohu,“ řekl mistr. „Ptejte se sebe sama proč vám vadí, a hledejte cestu k vztahu k němu, a to vás osvobodí od vaší zášti vůči němu.“
          Je dost věcí v našem světě, které můžeme právem kritizovat, protože jsou špatné. Naši známí, blízcí, naši přátelé i nepřátelé také mají nejrůznější vlastnosti, na kterých mohou a měli by zapracovat. Rovněž tak my musíme na sobě dál pracovat, ta cesta nikdy nekončí, dokud naživu budeme. Pamatujme jen, že naši antipodi s sebou nesou důležité poselství, odlesk pravdy o nás – proto jsou našimi antipody. Až se znovu setkáme s nějakým tím naším antipodem, vzpomeňme na to. A zkusme se dostat tam, kde se prolínají všechny hranice a potkávají všechny protiklady, do bodu, za kterého tryská život.

Čtení k promluvě

Všechno co překročí svou mez, obrátí se v protiklad.
– Arabské přísloví

Je to divná věc tohle naše poznání. Vlastně nic, než uvědomění si podrobností. Někdo je přitom tak dalekozraký, a jiný zase krátkozraký. Já jsem nikdy neviděl věci, které mám blízko sebe.
– John Steinbeck

Jak dlouho trvá hodina? Možná přesně tak dlouho, aby člověk mohl poznat své chyby a omyly, napravit jejich důsledky, anebo jen poznat okamžik lítosti. Vteřiny poznání jsou snad víc než léta hloubání.
– Luděk Pachman