|
|
Podstata života a jeho smysl, co bylo před narozením a co bude po smrti, zda
existuje Bůh či jiná podobná síla, to jsou otázky, které si pokládá každé dítě.
Ty otázky jsou zcela přirozené, protože patří k člověku a každý člověk je jim
vystaven, a to platí také o dětech. Úměrně svému věku se děti snaží najít na své
otázky odpovědi.
Měli by rodiče seznamovat své děti s
náboženstvím, tedy s lidskou snahou zodpovídat výše zmíněné otázky? Je vhodné,
aby se děti dozvídaly o náboženských a duchovních náhledech na svět a na život?
Nad tím se zamýšlí asi každý rodič, který chce dobře vychovat své děti a
připravit je tak pro život.
Někteří rodiče se domnívají, že je lépe, aby se
dětem náboženství nijak nevysvětlovalo, aby vyrůstaly bez vystavení duchovním
otázkám. Předpokládají, že až děti dospějí, stanou se tak nezávislé a schopné
vytvořit si objektivní názor. Tento přístup je zcela pochopitelný, obzvlášť
vzhledem k obavám rodičů, aby jejich děti nebyly negativně ovlivněny sektářskými
ideologiemi.
Na druhé straně má ovšem tento přístup i svou
slabou stránku. Snažit se své děti chránit před informacemi se těžko může
podařit; v okamžiku, kdy se dítě začne osamostatňovat, bude vystaveno vlivu
školy, kamarádů, televize, internetu a podobně.
V tomto smyslu je náboženství jako sexualita.
Pokud dítěti neposkytnou dobré a potřebné informace včas rodiče nebo někdo jimi
oprávněný, dozví se o nich jinde – a to způsobem, který může být i velmi
nezdravý a může postrádat kvalitu, objektivitu a nestrannost.
Pokud rodiče dojdou k názoru, že jejich dětem bude ku prospěchu, aby se
seznamovaly s náboženskými otázkami, mohou se o to snažit sami. Jenže ne každý
rodič se zabývá duchovními otázkami natolik soustředěně, aby byl schopen svým
dětem zodpovědět jejich otázky odpovídajícím způsobem – třebaže upřímná osobní
výpověď rodičů je pro jejich děti nejcennější.
Rodiče mají také možnost přihlásit své děti na
náboženství, vyučované na školách nebo v církvích. Pro některé rodiče to může
být to, co hledají. Pro jiné to však uspokojivé nemusí být, protože v takovém
prostředí se náboženskou výchovou často rozumí především věrouka té či oné
církve nebo společnosti uzpůsobená dětem.
K těmto možnostem, které se rodičům nabízejí,
chceme přidat ještě jednu. Tou možností je náš Nedělní program pro děti. Jak
nejlépe náš program popsat? Snad pomohou slova W. E. Channinga, který cíle
unitářské náboženské výchovy shrnul takto:
To, o co nám jde v náboženské výchově, je nikoliv přetisknout naši mysl na
děti, nýbrž rozproudit jejich vlastní;
nikoliv donutit je, aby viděli našima očima,
nýbrž dívat se zvídavě skrze své vlastní;
nikoliv poskytnout jim dané množství vědomostí,
nýbrž inspirovat je k touze po pravdě;
nikoliv formovat je dle vnějších stereotypů,
nýbrž v nich oživovat vnitřní život;
nikoliv vnutit jim náboženství ve formě daných
pravidel, nýbrž v nich vzbuzovat svědomí a morální cítění.
Krátce řečeno to, o co nám jde, je probuzení duše; přinášet porozumění, svědomí
a srdce do nezištného a sebejistého konání na základě vnímání náboženského a
morálního cítění, a povzbuzovat a posilovat duchovní život.
Třebaže od doby, kdy Channing tato slova napsal, uplynulo téměř 200 let, na
jejich aktuálnosti to nic neubralo. Naopak to, co Channing zdůraznil, je dnes
přítomno v samotných základech moderní dětské psychologie a výchovy.
|
