|
ČLOVĚK
VRCHOL STVOŘENÍ, NEBO OMYL BOŽÍ?
Rev. Dr. Petr Samojský
27. 12. 2009
Čtení k
promluvě
I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité
druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i
rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je
dobré. I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať
lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou
zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho
obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh
jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a
panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na
zemi hýbe.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí
semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v
čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak.
Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den
šestý.
Genesis
1:24-31
Kdo je člověk? Kde
se vzal v tomto světě, jakým způsobem, z jakého důvodu? To jsou otázky, které
člověk klade sám sobě, a hledá na ně odpovědi už celá staletí. Odpovědi nachází
různými cestami, a náboženství je jednou z nich. Náboženství nabízí, a někdy
přímo vnucuje odpovědi zcela jednoznačné. Židovsko křesťanská kulturní tradice
tu odpověď má přímo ve svém svatém písmu, v biblické knize Genesis. Odpověď a
vysvětlení základních otázek člověka jsme slyšeli v dnešní čtení: člověk byl
stvořen Bohem, a jeho úkol na této zemi je, aby vládnul nad vším živým. Pak v 2.
kapitole čteme dále, že po stvoření všech živých tvorů Bůh dovolil člověku, aby
je pojmenoval – čímž se vytvořil a stvrdil vztah podřízenosti mezi živými tvory
a člověkem jako jejich pánem.
Člověk židovsko
křesťanské kultury, který po staletí dobýval svět, si tento biblický postoj
skutečně osvojil a dodnes se podle něj chová. S trochou objektivity a pokory
však dnes musíme konstatovat, že naše vláda nad životem na Zemi se nám nedaří.
Nevládneme jako moudrý vládce tak, aby se všemu živému dobře dařilo, ale aby se
dobře dařilo nám, a to dokonce jen některým z nás, na úkor druhých. Je to naše
chyba, že jsme tento úkol nezvládli? Anebo je to chyba Boha, protože svěřil
vládu do rukou takového tvora? Když necháte dítě samo doma, aby se nakrmilo a
zabavilo podle svého gusta, a pak se vrátíte domů a dům je obrácen vzhůru nohama,
je to vina dítěte anebo vás, jako nemoudrých rodičů? To je ten problém.
My lidé se chováme
zrovna jako takové osamocené dítě: zplundrovali jsme naši matku Zem, mnoho forem
života kvůli nám vymizelo, sami sebe zabíjíme po statisících, a nedaří se nám
žít pospolu s láskou v srdci. Je tohle chování hodné pána tvorstva? Špičky
pyramidy stvoření? To by Bůh opravdu nedokázal stvořit dokonalejšího tvora, než
je člověk?
Ale třeba jen
člověk špatně pochopil boží záměr a špatně jej vepsal do své bible? Třeba Bůh
prostě stvořil člověka a doufal, že ten si už nějak najde na Zemi své místo? Bůh
to myslel dobře, chtěl stvořit krásnou a moudrou bytost, a místo toho stvořil
tvora, který si uzurpuje roli totalitního vládce nad Zemí? To je vážná otázka.
Protože pokud člověk nemá Bohem daný úkol vládnout Zemi, pokud k tomu nemá ani
pověření ani oprávnění, pak kde bere tu smělost, že se tak chová?
Z našeho lidského
pohledu je samozřejmé, že se snažíme vydobýt si pro sebe co největší blahobyt ze
všech zdrojů, které nám Země poskytuje, že si Zemi přeměňujeme podle svých
představ, že ostatní živé tvory a všechny formy života využíváme podle svého
uvážení a podle svých potřeb. Ale podíváme-li se na to z pohledu objektivnějšího,
z pohledu Země jako živé planety, je naše činnost opravdu prospěšná? Zmýlil se
Bůh, když tvořil člověka?
Rabíndranáth Thákur
kdysi řekl, že dinosauři byli nepodařeným pokusem božím, jakýmsi experimentem,
který ukázal, že to je špatná cesta. Bůh prostě zkoušel, jestli by to s
dinosaury byl dobrý nápad, ale nevyšlo to. A tak museli vyhynout. O člověku by
se dalo říct, že je takovým dinosaurem současného světa. Chová se jako
dinosaurus v porcelánu. Zničí, na co přijde, ničí i sám sebe. A po něm potopa.
Vždyť my dnes raději ani neuvažujeme o té tíživé otázce, jaký svět po sobě
zanecháme příštím generacím. Tak děsivá je to představa. Je člověk omylem božím,
nepodařeným pokusem, jakýmsi experimentem, který ukazuje, že to je špatná cesta?
Další možnost je
přijmout řešení nabízené teorií evoluce. Vesmír vznikl samovolně, shodou
okolností došlo k jeho počátku, a od té doby expanduje, roste, a rostou i formy
života v něm. Život na Zemi podobně roste a vyvíjí se, a člověk je jednou z těch
forem. Vyvíjí se svou cestou a určitým směrem. Pokud ta cesta je slepá, člověk
vyhyne jako dinosaurus. Nebyl to omyl boží, ale slepá cesta vývoje, řeknou si
pak jednou bytosti, které přijdou po nás a budou hodnotit náš život na Zemi.
V tom vědeckém,
exaktním chápání světa a vesmíru mi ale něco chybí. A to něco je vyšší záměr,
vnitřní smysl, smysluplnost. Protože intuitivně tuším, že věci se dějí s určitým
záměrem, že směřují k určitému cíli. V tom exaktním chápání světa mi chybí Bůh.
Ale ten Bůh, kterého tuším, cítím a potřebuji, není Bůh mýlící se, a není to ani
patriarcha, který mi nám, lidem, mohl jako nemoudrý rodič svěřit vládu nad Zemí.
To jsou dětinské představy.
Myslím, že daleko moudřejší přístup k těmto otázkám je připustit, že náš svět,
stejně tak, jako celý vesmír, vytváří jeden celek. A ten celek je tvořen částmi.
A každá část je neodmyslitelnou částí celku. A každá část má svůj účel, smysl a
poslání, třebaže my ji nevidíme. Nám se zdá, že na slimákovi nebo na mouše
nezáleží. Nevidíme smysl slepého střeva. A zdá se nám jasné, že dinosaurus byl
zbytečným, proto vyhynul. Ptáme se, proč musí být bacil tyfu, virus chřipky?
Raději obviňujeme Boha, že se zmýlil a vytvořil takové zbytečné a škodlivé věci.
Ptáme se, proč byl Napoleon, Hitler a Stalin? Nejsme schopni a ochotni připustit,
že i oni, a právě tak i jejich činy by měli své místo v harmonickém celku
vesmíru. Raději říkáme, že se postavili proti Bohu na stranu zla, anebo že to
byl omyl boží, nebo aspoň že Bůh z nějakého omylu, nedopatřením, z nemohoucnosti
nebo ze zlomyslného úradku dopustil jejich existenci a hlavně jejich skutky.
Každý člověk, a
člověk na duchovní cestě zrovna tak, musí dosáhnout určité vyspělosti, aby byl
schopen se přenést nad tento dualistický pohled. Aby byl schopen povznést se nad
svou sebestřednost, a aby byl schopen zbavit se antropocentrismu. Aby byl
schopen vnímat vesmír a svět, a svůj vlastní život v jeho rámci jako harmonický
souhrn, kde věci nejsou buď dobré nebo zlé, černé nebo bílé, ale kde věci prostě
jsou, dějí se v čase a prostoru, který je však zjevným časem a prostorem pouze z
našeho omezeného pohledu.
Věci, ať z našeho
pohledu dobré nebo zlé, jsou projevem Boha jako Absolutna, jako Věčnosti.
Dinosaurus nevyhynul proto, že to byla špatná cesta evoluce nebo protože to byl
omyl boží. Dinosaurus měl zkrátka nějakou úlohu v tomto světě, v daném čase v
historii, a tu naplnil. A právě tak člověk plní svou úlohu. Bůh se projevil v
dinosaurovi, právě tak jako v člověku a právě tak ve všech dalších formách
života. Bůh se projevuje ve všem živém, ve všem, co existuje, ve všech
jednotlivostech. Nicméně žádná jednotlivost není Bohem, protože ten je tvořen
celkem všech jednotlivostí v tom velkolepém Řádu bytí.
Bible obsahuje
mnoho informací, které je nutno brát symbolicky, obrazně a v historickém
kontextu, a poukaz na to, aby člověk vládl Zemi je rozhodně jednou z nich. Názor,
že by člověk byl skutečně finální špičkou pyramidy stvoření světa, nelze
přijmout. Na druhé straně člověk svou schopností abstrakce, tvoření a dalšími
vlastnostmi, skutečně vybočuje a odlišuje se od jiných forem života. A to nám
také bible říká svým symbolickým jazykem. Pro své dary jsme jiní, a měli bychom
se o druhé formy života starat, měli bychom se učit být za ně odpovědni. Protože
odpovědnost je první a hlavní částí vládnutí.
Svět, a celý vesmír,
je projeveným Řádem bytí, ve kterém je obsažen Bůh. Bůh je tvořen projeveným
vesmírem a projevený vesmír Boha tvoří. Ve vesmíru a v Řádu bytí není místo pro
lidské pojmy dobra a zla, lásky a nenávisti, spravedlnosti a bezpráví. V lidském
srdci však tyto pojmy jsou pevně zakotveny. Jsou v nás, jsou částí naší
nejzákladnější lidské identity, protože patří k přirozenosti našeho druhu a k
přirozenosti naší civilizace. Nevztahujme je proto na Boha a vesmír, protože s
nimi nemají souvztažnost. Neobviňujme Boha z nepravostí světa, z nedokonalostí,
krutostí a bolestí života. Ale tím víc v sobě probouzejme a posilujme své
vlastní cítění spravedlnosti, úcty a lásky, a tím víc se snažme jimi prozářit
náš svět – jakkoliv marné by se nám to úsilí mohlo zdát. Protože nezáleží na
výsledku jako na čistotě úmyslu.
|