Pražská obec unitářů

english version

domů | nedělní shromáždění | naše společenství | služba duchovních | pro dospělé | pro děti | pro veřejnost

ČLOVĚK VRCHOL STVOŘENÍ, NEBO OMYL BOŽÍ?
Rev. Dr. Petr Samojský
27. 12. 2009
 

Čtení k promluvě

I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Genesis 1:24-31

           Kdo je člověk? Kde se vzal v tomto světě, jakým způsobem, z jakého důvodu? To jsou otázky, které člověk klade sám sobě, a hledá na ně odpovědi už celá staletí. Odpovědi nachází různými cestami, a náboženství je jednou z nich. Náboženství nabízí, a někdy přímo vnucuje odpovědi zcela jednoznačné. Židovsko křesťanská kulturní tradice tu odpověď má přímo ve svém svatém písmu, v biblické knize Genesis. Odpověď a vysvětlení základních otázek člověka jsme slyšeli v dnešní čtení: člověk byl stvořen Bohem, a jeho úkol na této zemi je, aby vládnul nad vším živým. Pak v 2. kapitole čteme dále, že po stvoření všech živých tvorů Bůh dovolil člověku, aby je pojmenoval – čímž se vytvořil a stvrdil vztah podřízenosti mezi živými tvory a člověkem jako jejich pánem.
           Člověk židovsko křesťanské kultury, který po staletí dobýval svět, si tento biblický postoj skutečně osvojil a dodnes se podle něj chová. S trochou objektivity a pokory však dnes musíme konstatovat, že naše vláda nad životem na Zemi se nám nedaří. Nevládneme jako moudrý vládce tak, aby se všemu živému dobře dařilo, ale aby se dobře dařilo nám, a to dokonce jen některým z nás, na úkor druhých. Je to naše chyba, že jsme tento úkol nezvládli? Anebo je to chyba Boha, protože svěřil vládu do rukou takového tvora? Když necháte dítě samo doma, aby se nakrmilo a zabavilo podle svého gusta, a pak se vrátíte domů a dům je obrácen vzhůru nohama, je to vina dítěte anebo vás, jako nemoudrých rodičů? To je ten problém.
           My lidé se chováme zrovna jako takové osamocené dítě: zplundrovali jsme naši matku Zem, mnoho forem života kvůli nám vymizelo, sami sebe zabíjíme po statisících, a nedaří se nám žít pospolu s láskou v srdci. Je tohle chování hodné pána tvorstva? Špičky pyramidy stvoření? To by Bůh opravdu nedokázal stvořit dokonalejšího tvora, než je člověk?

           Ale třeba jen člověk špatně pochopil boží záměr a špatně jej vepsal do své bible? Třeba Bůh prostě stvořil člověka a doufal, že ten si už nějak najde na Zemi své místo? Bůh to myslel dobře, chtěl stvořit krásnou a moudrou bytost, a místo toho stvořil tvora, který si uzurpuje roli totalitního vládce nad Zemí? To je vážná otázka. Protože pokud člověk nemá Bohem daný úkol vládnout Zemi, pokud k tomu nemá ani pověření ani oprávnění, pak kde bere tu smělost, že se tak chová?
           Z našeho lidského pohledu je samozřejmé, že se snažíme vydobýt si pro sebe co největší blahobyt ze všech zdrojů, které nám Země poskytuje, že si Zemi přeměňujeme podle svých představ, že ostatní živé tvory a všechny formy života využíváme podle svého uvážení a podle svých potřeb. Ale podíváme-li se na to z pohledu objektivnějšího, z pohledu Země jako živé planety, je naše činnost opravdu prospěšná? Zmýlil se Bůh, když tvořil člověka?
           Rabíndranáth Thákur kdysi řekl, že dinosauři byli nepodařeným pokusem božím, jakýmsi experimentem, který ukázal, že to je špatná cesta. Bůh prostě zkoušel, jestli by to s dinosaury byl dobrý nápad, ale nevyšlo to. A tak museli vyhynout. O člověku by se dalo říct, že je takovým dinosaurem současného světa. Chová se jako dinosaurus v porcelánu. Zničí, na co přijde, ničí i sám sebe. A po něm potopa. Vždyť my dnes raději ani neuvažujeme o té tíživé otázce, jaký svět po sobě zanecháme příštím generacím. Tak děsivá je to představa. Je člověk omylem božím, nepodařeným pokusem, jakýmsi experimentem, který ukazuje, že to je špatná cesta?
           Další možnost je přijmout řešení nabízené teorií evoluce. Vesmír vznikl samovolně, shodou okolností došlo k jeho počátku, a od té doby expanduje, roste, a rostou i formy života v něm. Život na Zemi podobně roste a vyvíjí se, a člověk je jednou z těch forem. Vyvíjí se svou cestou a určitým směrem. Pokud ta cesta je slepá, člověk vyhyne jako dinosaurus. Nebyl to omyl boží, ale slepá cesta vývoje, řeknou si pak jednou bytosti, které přijdou po nás a budou hodnotit náš život na Zemi.
           V tom vědeckém, exaktním chápání světa a vesmíru mi ale něco chybí. A to něco je vyšší záměr, vnitřní smysl, smysluplnost. Protože intuitivně tuším, že věci se dějí s určitým záměrem, že směřují k určitému cíli. V tom exaktním chápání světa mi chybí Bůh. Ale ten Bůh, kterého tuším, cítím a potřebuji, není Bůh mýlící se, a není to ani patriarcha, který mi nám, lidem, mohl jako nemoudrý rodič svěřit vládu nad Zemí. To jsou dětinské představy.
           Myslím, že daleko moudřejší přístup k těmto otázkám je připustit, že náš svět, stejně tak, jako celý vesmír, vytváří jeden celek. A ten celek je tvořen částmi. A každá část je neodmyslitelnou částí celku. A každá část má svůj účel, smysl a poslání, třebaže my ji nevidíme. Nám se zdá, že na slimákovi nebo na mouše nezáleží. Nevidíme smysl slepého střeva. A zdá se nám jasné, že dinosaurus byl zbytečným, proto vyhynul. Ptáme se, proč musí být bacil tyfu, virus chřipky? Raději obviňujeme Boha, že se zmýlil a vytvořil takové zbytečné a škodlivé věci. Ptáme se, proč byl Napoleon, Hitler a Stalin? Nejsme schopni a ochotni připustit, že i oni, a právě tak i jejich činy by měli své místo v harmonickém celku vesmíru. Raději říkáme, že se postavili proti Bohu na stranu zla, anebo že to byl omyl boží, nebo aspoň že Bůh z nějakého omylu, nedopatřením, z nemohoucnosti nebo ze zlomyslného úradku dopustil jejich existenci a hlavně jejich skutky.
           Každý člověk, a člověk na duchovní cestě zrovna tak, musí dosáhnout určité vyspělosti, aby byl schopen se přenést nad tento dualistický pohled. Aby byl schopen povznést se nad svou sebestřednost, a aby byl schopen zbavit se antropocentrismu. Aby byl schopen vnímat vesmír a svět, a svůj vlastní život v jeho rámci jako harmonický souhrn, kde věci nejsou buď dobré nebo zlé, černé nebo bílé, ale kde věci prostě jsou, dějí se v čase a prostoru, který je však zjevným časem a prostorem pouze z našeho omezeného pohledu.
           Věci, ať z našeho pohledu dobré nebo zlé, jsou projevem Boha jako Absolutna, jako Věčnosti. Dinosaurus nevyhynul proto, že to byla špatná cesta evoluce nebo protože to byl omyl boží. Dinosaurus měl zkrátka nějakou úlohu v tomto světě, v daném čase v historii, a tu naplnil. A právě tak člověk plní svou úlohu. Bůh se projevil v dinosaurovi, právě tak jako v člověku a právě tak ve všech dalších formách života. Bůh se projevuje ve všem živém, ve všem, co existuje, ve všech jednotlivostech. Nicméně žádná jednotlivost není Bohem, protože ten je tvořen celkem všech jednotlivostí v tom velkolepém Řádu bytí.

           Bible obsahuje mnoho informací, které je nutno brát symbolicky, obrazně a v historickém kontextu, a poukaz na to, aby člověk vládl Zemi je rozhodně jednou z nich. Názor, že by člověk byl skutečně finální špičkou pyramidy stvoření světa, nelze přijmout. Na druhé straně člověk svou schopností abstrakce, tvoření a dalšími vlastnostmi, skutečně vybočuje a odlišuje se od jiných forem života. A to nám také bible říká svým symbolickým jazykem. Pro své dary jsme jiní, a měli bychom se o druhé formy života starat, měli bychom se učit být za ně odpovědni. Protože odpovědnost je první a hlavní částí vládnutí.
           Svět, a celý vesmír, je projeveným Řádem bytí, ve kterém je obsažen Bůh. Bůh je tvořen projeveným vesmírem a projevený vesmír Boha tvoří. Ve vesmíru a v Řádu bytí není místo pro lidské pojmy dobra a zla, lásky a nenávisti, spravedlnosti a bezpráví. V lidském srdci však tyto pojmy jsou pevně zakotveny. Jsou v nás, jsou částí naší nejzákladnější lidské identity, protože patří k přirozenosti našeho druhu a k přirozenosti naší civilizace. Nevztahujme je proto na Boha a vesmír, protože s nimi nemají souvztažnost. Neobviňujme Boha z nepravostí světa, z nedokonalostí, krutostí a bolestí života. Ale tím víc v sobě probouzejme a posilujme své vlastní cítění spravedlnosti, úcty a lásky, a tím víc se snažme jimi prozářit náš svět – jakkoliv marné by se nám to úsilí mohlo zdát. Protože nezáleží na výsledku jako na čistotě úmyslu.