Pražská obec unitářů

english version

domů | nedělní shromáždění | naše společenství | služba duchovních | pro dospělé | pro děti | pro veřejnost

BIBLICKÉ MYSTIFIKACE: JABLKO HŘÍCHU
Rev. Dr. Petr Samojský
15. 11. 2009
 

Čtení k promluvě

Člověk je jediným zvířetem, které se může nudit, pociťovat nespokojenost a cítit se vyhnaným z ráje.
– Erich Fromm

Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj sou ti druzí, zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí.
– Jean-Paul Sartre

          Ráj, Adam, Eva, had a jablko, to všechno k sobě neoddělitelně patří v mysli mnohých lidí. Jsou základní mýtické prvky v nejstarším konfliktu mezi člověkem a Bohem. Známe dobře ten příběh. Když Bůh stvořil Adama, prvního člověka, a dovolil mu žít ve zvláštní zahradě v bájném Edenu. V té zahradě byly stromy, které Adamovi poskytovaly potravu, a uprostřed té zahrady byly dva zvláštní stromy: trom života a strom poznání dobrého a zlého. Z toho druhého pod hrozbou smrti Bůh Adamovi zakázal jíst. Bůh pak stvořil Adamovi partnerku Evu, aby Adam nebyl sám. Z příběhu víme dál, jak had promluvil s Evou a přesvědčil ji, aby pojedla plody i ze stromu poznání dobrého a zlého. Eva plodů pojedla, a jedl i Adam. A to byla osudová chyba, která měla za následek prudký hněv boží a jejich vyhnání z rajské zahrady.
          Jakou roli v tom příběhu ale hraje jablko? Biblický text o jablku nic neříká, hovoří pouze o plodu. Jaký to plod Eva s Adamem tedy snědli? Kde se vzalo jablko?
Kdo by neznal ten klasický výjev hada, obtočeného kolem kmene stromy, jak přináší v tlamě jablko a podává je Evě! Kde se vzalo to jablko, které známe z tolika obrazů, zejména renezančních, ale i z jiných období? Kde se vzalo to jablko, které je zmiňováno znovu a znovu v literárních dílech klasiků i moderních autorů?
          Od 18. století se části hrtanu, přesně štítné chrupavce, říká Adamovo jablko. Je to jablko Adamovo, protože je to více mužská záležitost, protože Adam byl Bohem přímo poučen a Eva byla chápána spíš v roli pokušitelky, hloupé a naivní bytosti, která uvěřila hadovi a zmanipulovala Adama. Ten však byl hlavním činitelem, proto tedy Adamovo jablko. V českých končinách se ovšem Švejk poradil s Kafkou a místo Adamova jablko máme tak řečený ohryzek. I tak je to ale pozůstatek na prvotní hřích, kterého se Adam s Evou dopustili, takže jablko nebo jeho ohryzek nám symbolicky zůstal trčet v hrdle...
          Češi jsou ostatně skutečně vynalézaví, a o jejich neochotě přijmout ustálená klišé možná svědčí i jejich vlastní alternativní výklad toho, jaký plod Adam s Evou mohli tenkrát v ráji sníst – totiž rajské jablko. I když název rajské jablko pochází možná spíš z německého Paradiesapfel. V našich zemích, tak jako v Evropě, se rajčata po jejich příchodu v 16. století pěstovala ponejvíce jako okrasné keře odpuzující komáry, a až později je lidé začali jíst. Nejprve ale jen dospělí, děti a mladiství je jíst nesměli, protože se soudilo, že rajče vzbuzuje erotické vášně, právě proto, že to bylo domnělé jablko hříchu.
          Rajské jablko bylo dobrým adeptem obsazení role osudového jablka, které rostlo na zakázaném stromě, a to nejen svou exotičností. Bylo to i pro jeho barvu krve, zvláštní chuť, jedovatost v nezralosti a lahodnost ve zralosti, ale také i pro jeho botanickou nezařaditelnost. Je rajské jablko ovoce nebo zelenina? V USA o tom koncem 19. století dokonce rozhodoval Nejvyšší soud! Problém byl velmi praktický: na ovoce se totiž nevztahovalo dovozní clo, na zeleninu ano. Výsledný verdikt byl že je to zelenina, protože se jí jako polévka nebo jako součást hlavního jídla a nikoliv jako ovoce, které se obvykle podává jako dezert.
          Původ rajského jablka je znám, pochází ze západní části Jižní Ameriky, kde na svazích And uzrávala rajčata i v nadmořských výškách nad 3,000 metrů. To však byly odrůdy s malými a žlutými plody. O kultivaci, kterou známe dnes, se zasloužili nejspíš Aztékové v Mexiku. Proto rajské jablko zcela jistě nemůže být oním osudným jablkem, které zavinilo pád člověka.
          A co Malus Pumila, latinským názvem jabloň obecná? Může tím osudovým plodem být jablko obecné? To se zdá být naznačováno různými biblickými texty, které přímo nebo symbolicky na prvotní hřích člověka odkazují. Někde se totiž nehovoří už jen o plodu, ale přímo o jablku, případně o jablku granátovém. Tady je tedy nejspíš hlavní důvod, proč křesťanská kultura pojímá jablko jako upřesnění onoho tajemného plodu ze stromu poznání.
          Jenže je tu problém! První otázka je, kde přesně se Eden nacházel. Z údajů v Genesis 10-14 badatelé soudí, je to území někdejší Mezopotámie. No a z botanického hlediska toto geografické území pěstování jablek vylučuje, tam by jabloň prostě nerostla!
          Nezbývá tedy než konstatovat, že jabloň nejspíš nebyla stromem poznání dobrého a zlého, a že Adam s Evou nejspíš nejedli jablko. Není to rozpor biblický, protože de facto kniha Genesis o jablku nemluví a ani nijak nenaznačuje, že by se o jablko mohlo jednat. Podoba stromu a plodu zkrátka není určena, není důležitá a nehraje žádnou roli, zda plod byl takový či onaký. Proč a jak tedy vlastně lidé přišli na to, že by to vůbec jablko mohlo být?
          Některé z důvodů už zazněly. Mýlka pisatelů a překladatelů biblických textů v historii této knihy je velmi pravděpodobná, protože bibličtí badatelé jsou si velmi dobře vědomi, že nejtěžší je určovat a překládat ta slova, která odkazují na rostliny a zvířata. Když se bible zmiňuje o tajemném jednorožci, co je to vlastně za podivné zvíře? Moderní překladatelé to upřesňují: není to mytologický jednorožec, ale nosorožec nebo vůl. Podobně historičtí překladatelé překládali hebrejské slovo ovoce jako jablko, protože právě slovo jablko se kdysi používalo jako slovo obecně označující ovoce a zeleninu. Stará angličtina například okurkám říkala zemní jablka a bramborám podzemní jablka, v češtině jsme to viděli na příkladu jablka rajského, které ale ve skutečnosti botanicky s jablkem společného nemá nic.
          Ale nejdůležitější je symbolický význam jablka po celé lidské dějiny. Co by vás napadlo, kdybych bych vám teď vyprávěl příběh řeckého hrdiny Hérakla, jak musel putovat do zahrad nymf Hesperidek, kde vprostřed zahrad rostl strom života? Není to povědomý příběh, když si ještě vzpomeneme, jak Héraklés musel ze stromu života utrhnout zlaté jablko, což byl přetěžký úkol, protože kolem kmene stromu života byl obtočený drak Ládón?
          Jablko hraje roli v mnoha prastarých mýtech světových tradic a kultur, od Řeků až po mýty keltské. Okultní vědy říkají, že jablko je symbolem lásky a užívá se jako součást všech substancí, které lásku mají podporovat. Pro svou magickou sílu je také symbolem nesmrtelnosti. Jablečná šťáva nahrazuje krev při okultních obřadech. Dřevo jabloní je prý vhodné pro magické hole, a když si podle okultních receptur budete chtít připravit letkvar pro dlouhověkost a nesmrtelnost, bez jablečné esence se neobejdete. Proč? Odpověď je nasnadě. Když jablko rozkrojíte, uvidíte pentagram, dávný okultní symbol.
          Na každý pád Adam s Evou nejspíš žádné jablko ze stromu poznání nesnědli, lépe řečeno ten tajemný plod, který jim had se stromu nabídl, nejspíš nebylo zrovna jablko. Daleko pravděpodobnější podle badatelů by byla meruňka nebo pomeranč. Ale jak by to znělo, že had podal Evě meruňku nebo pomeranč?
          Lidová legenda je silnější než všechny snahy o skutečnou pravdu. Člověk se snaží uchopit svůj život a porozumět sobě samému vprostřed světa a vprostřed hlubin vesmíru. A slova jsou jen symboly, ukazující na podstatu věci. Když na slovech ulpíváme, děláme chybu, protože ztrácíme esenci, soustřeďujeme se na symbol namísto na podstatu věci.
          Moudrému modernímu člověku je jasné, že vlastně vůbec nejde o to, že Adam s Evou ve skutečnosti neutrhli ze stromu poznání dobrého a zlého žádné jablko. A nejde ani o to, že ve skutečnosti žádný Adam a žádná Eva neexistovali, tak jako neexistoval Eden, tak jako neexistoval žádný proradný had, kterého by Bůh za jeho úskočnost proklel. Význam mýtů nespočívá v jejich objektivní realitě, nýbrž v jejich symbolickém poselství. Jak říká spisovatel Umberto Eco, není důležité co kniha říká, ale co říci chce!
          Prastarý příběh o vyhnání z ráje nám nabízí velkou moudrost právě v rovině symbolické! Jsou dva stromy, které máme v duchovní rovině ctít a hledat: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Strom života, to je naše hledání věčnosti. Strom poznání dobrého a zlého, to je nahlédnutí přirozenosti věcí, a ta je nejen úžasná, ale i krutá, proto s tímto stromem musíme jednat velmi opatrně. Mnozí, kteří nám nabízejí rychlou a pohodlnou cestu, jsou úskoční jako hadi, a my, když podlehneme jejich manipulaci, ztratíme mnoho. Když se nám podaří získat plod z rajské zahrady, musíme být za něj vděčni, a máme se podělit i s druhými.
          A jablko? Když vezmeš jablko do ruky, uvědom si všechnu jeho sílu, kterou získalo na cestě zrání. Uvědom si jeho symbolickou váhu, kterou do něho vložili stovky generací lidí, kteří se snažili uchopit svůj život a porozumět sobě samým vprostřed světa a vprostřed hlubin vesmíru. Rozkroj je a pohlédni na pentagram v jeho jadřinci – buďme vděčni za ochranu našeho zdraví, kterou nám skýtá svými vitamíny. Jablko, jeden z nejvšednějších leč nejmocnějších plodů z darů Přírody, který nám byl dán.